DOMA A VENKU: Christophe Lollichon

Je jen málo lidí, kteří si užívají svou práci více, než Christophe Lollichon, trenér brankářů Chelsea. V dalším díle rubriky Doma a venku se s námi podělil o svůj pohled na klub a život v něm.

DOMA

Jak to v Cobhamu všechno probíhá a vypadá?
Je to perfektní, protože máme vše, co ke své práci potřebujeme. Je to skvělá stavba se spoustou zařízení. Někdy se zdá až příliš velká. Pracujeme nahoře, dole…někdy je třeba i vozidlo. Je to perfektní, ale vždy se dá cokoli zlepšit a nedávno jsem se setkal s lidmi, kteří se o to taky snaží.

Který z hráčů na tebe udělal o víkendu největší dojem?
Michael Essien. A proč? Protože tvrdě makal po celý zápas a po celou jeho dobu zůstal fyzicky, technicky i takticky na stejné úrovni.

Upoutávají fanoušci tvou pozornost během hry?
Ne moc často, ale dříve v sezoně byla atmosféra opravdu mrazící. Bylo to v utkání Carling Cupu proti Newcastlu, když jsme byli vyřazeni. Stejně tak v Lize mistrů proti Liverpoolu o pár let dříve. Proti Newcastlu hrálo mnoho mladých hráčů a byl to velmi zajímavý večer, a proto ho budu mít vždy na paměti.

Kdy jsi dal v šatně gólmanovi své největší napomenutí?
Nestává se příliš často, abych někoho káral, ale občas šťastný prostě nejsem. Brankáři musí cítit dobrou atmosféru a musí se s nimi hodně mluvit. S Petrem Čechem nejvíce, ale někdy ho musím přimet, aby s povídáním skončil a zaměřil se na trénink.

Co si představíš, když slyšíš „domov“?
Že musíme vyhrát. Je to o fotbale a týmech přicházejících na Stamford Bridge. Tento stadion mám opravdu rád a naplňuje mě dobrými pocity. Moje první myšlenka tedy je, že soupeři, když zde přicházejí, se musí bát.

VENKU

Jaké další sporty v TV rád sleduješ?
Rád sleduju Formule 1 nebo badminton, který někdy cvičíme na trénincích, protože je pro gólmany smysluplný. Mám rád také atletiku. V jejím rámci je pro mě nejlepším sportem desetiboj, protože nejkompletnějšími sportovci jsou právě desetibojaři.

Máš nějaký skrytý talent?
(velký smích) To nemohu říct. Jsem dobrý ve vyjadřování některých dojmů.

Máš nějaké slavné přátele?
Jednou jsem potkal Nicolase Sarkozyho, francouzského prezidenta. Je to zajímavý člověk, ale nemohu říct, že by byl můj přítel. Znám také několik fotbalistů ve Francii, ale ne mnoho.

Jaké je tvé oblíbené místo, kam jdeš, když chceš uniknout před problémy, před stresem?
Vystresovaný nikdy nebývám. Stres bych měl cítit pouze v jednom okamžiku, a to, když by má rodina byla v nebezpečí, ale v běžném životě stres necítím.