Francouzský útočník ve službách Chelsea Nicolas Anelka se vyjádřil, že jeho nejlepším spoluhráčem byl Nwankwo Kanu se kterým v minulosti hrával londýnském Arsenalu.

Vyrůstal jste na okraji Paříže ve čtvrti Trappes. Z takového prostředí pochází hodně silných fotbalistů, např. William Gallas, Thierry Henry,… . Motivovalo Vás to, abyste byl také jedním z nich?

 

Myslím, že z tohoto prostředí pochází až 70 % fotbalistů Ligue 1 a většina Francouzské reprezentace. Vždy jsem chtěl být jedním z nich. Od malička jsem nepřemýšlel o tom, co budu dělat. Chtěl jsem hrát fotbal.

 

 

Ani si nepamatuji, že byl Denise zraněný. A vyrovnání s tím prostě přišlo. Trenér mě požádal, abych hrál a já se s tím vypořádal dobře. Rozuměl jsem si se spoluhráči a zvykl jsem si na Anglicky styl hry. Arsenal hrál výbornou hru, bez zvláštního úsilí. K tomu mě spoluhráči věřili a to mě povzbudilo.

 

Poté jste přestoupil do Realu. Ale někteří hráči např. Raúl nebo Fernando Heirro Vás moc rádi v týmu neměli. Co se stalo, že jste v Madridu chyběl na trénincích a následně byl suspendován?

 

Uvítání nebylo moc dobré. Přišel jsem poprvé do šaten, ale tam mě nikdo hráčům nepředstavil. Neměl jsem ani místo v kabině ani jsem neměl vlastní skřínku. Takže jsem počkal, až všichni hráči zaberou svá místa a potom jsem si sedl já.

Ale ne, že by mě tady všichni nenáviděli. Poté za mnou přišli Samuel Eto´o a Geremi a řekli mi: „Buď opatrný, někteří hráči už šli za vedením ptát se proč i sem přišel, když už tu je Morientes.

Samozřejmě mě to naštvalo, ale co jsem mohl dělat. Věděl jsem, co si o mě tým myslí a byl jsem smutný. Naštěstí jsem po roce odešel, to mě zachránilo, jinak by to nevydržel.

 

 

 

Přesně tak. Na Real mám také i dobré vzpomínky. A to finále je jednou z nich. Také má další vzpomínky: třeba na město. Madrid je nádherné město. Smůla, že jsem v něm nemohl strávit ví než jeden rok.

 

Z Arsenálu si pamatuji, že jednu dobu jsme byli za Manchesterem Utd. o 11 bodů, ale nakonec jsme ke konci zabrali a získali titul. Mám hodně hezkých vzpomínek na Emmanuela Pettita, Gillese Grimandiho a Patricka Vieiru.

 

Ale rozhodnout se mezi Arsenalem 1998 nebo Chelsea 2008? To by bylo hodně těsné. Nevím, kdo by vyhrál.

 

 

Měl to být můj nový začátek. Opět hrát ve svém rodném městě. S hráči, kteří začínali tak, jako já. Trenér, který tam byl, chtěl hrát na mladé hráče, ale po třech měsících ho vyměnili za jiného a ten chtěl udělat z PSG úplně jiný klub. Kdyby vedení mělo trpělivost, tak by bylo PSG pro Lyon vážným konkurentem v Ligue I. Vždyť jsme měli v kádru např. Ronaldinha, Jay-Jay Okochu, Laureáta Roberta atd.

 

 

Pro mě je nejlepší Andre Merelle z Clairefontaine. Ten mě objevil v Trappes. Měl se mnou trpělivost a udělal ze mě hráče.

 

Ale vybrat si mezi třemi jmenovanými ani nejde. Všichni 3 jsou výborní. Rád bych pod nimi hrál dál.

 

 

Kanu! Přesně přihrávky, hra zády k bráně bez ztráty míče, atd. Pro středního útočníka jako jsem já je to nejlepší, co si může přát. Bylo mě ctí s ním hrát.

Zdroj: Premiership.cz