#6 ORIOL ROMEU
Španělský záložník si svůj debut odbyl v září při venkovní výhře 2:1 nad Sunderlandem. Do zápasu zasáhl z pozice posledního náhradníka. Brzy poté odehrál za klub celých 90 minut, stalo se tak při výhře nad Fulhamem v Carling Cupu. Jako technicky velmi dobře vybavený hráč padl trenérovi hned do oka a začal dostávat více příležitostí.
Poté následoval v Romeuově podání řetězec skvělých výkonů, které ho udržely v základní sestavě až do Vánoc. V té době Chelsea získala (vzhledem k tehdejším výsledkům) cennou remízu na White Hart Lane 1:1. Romeu do zápasu zasáhl jako náhradník za Mikela, který se v zápase zranil. Nutno podotknout, že podal velmi působivý výkon.
V posledním zápase roku Chelsea doma podlehla Aston Ville 3:1 a Romeu své více méně jisté místo v základní sestavě ztratil. Poté se navíc zranil a jeho absence se tak ještě prodloužila.
Na konci sezony začal být stavěn, stejně jako Essen, o něco častěji, protože tým válčil na třech frontách a rotace mužstva byla nevyhnutelná.
Pokud by mě Romeu svou sezonu zhodnotit, nejspíše by dopadla nadprůměrně. V první části sezony hrával často, ale týmu se nedařilo, v druhé pak spíše vysedával, ale tým působil jako pokropený živou vodou. Rozhodně to však nebyl rozdíl tvořený výkony Oriola Romeua. Zisk dvou důležitých trofejí pak mluví za vše.
Těžko však spekulovat, jaká bude příští sezona v jeho podání. U kormidla zůstal úspěšný Roberto Di Matteo, který Romeua příliš nestavěl.
KARTOTÉKA
Zápasy: 17+7
Asistence: 1
Odehrané minuty: 1 672