Na naši výzvu a možnost ohledně některé z možností přispívání na náš web zareagoval Ondřej Krásný, který pro Vás bude psát svůj BLOG. Dnes začínáme jeho první částí na téma o aktuálním dění v klubu a formě týmu.

Listopadová souhra neštěstí

Bylo 28. října a já jako každý fanoušek Chelsea jsem byl plný očekávání, co naši borci předvedou proti „rudým ďáblům“. Po dvanácti minutách hry jsem byl znechucen, ale opravdu jsem byl naplno přesvědčený, že zápas otočíme. Moje přání se začínalo plnit, když v tom přišla 63. minuta a odstartovala řadu nešťastných, smolných a zdrcujících událostí. Teď už tu však nemluvím pouze o utkání s Manchesterem United, ale o období, které trvá až dodnes.

Naši borci předváděli úžasnou podívanou, na kterou byl každý fanoušek pyšný, ale bohužel to bylo naposledy, co jsme takhle viděli Chelsea hrát. Před dalším duelem na trávníku Swansea jsem očekával, že budeme pokračovat v takovém výkonu, ale mýlil jsem se. Utkání se totiž odehrálo 3.11., listopad je pro „Blues“ opravdu černým měsícem. Nedokázali jsme porazit ani tápající Liverpool a dokonce prohráli na půdě West Bromwiche. Ptal jsem se: „Zlomil tým nešťastný zápas, když po sérii vítězství přišla porážka s United? Mělo to opravdu takový dopad?“ Bohužel to jsem netušil, že bude ještě hůř.

Situace v Lize mistrů totiž nebyla v žádném případě uspokojující. Paradoxně však domácí vítězství proti Šachťaru bylo jediné vítězství v měsíci, které až v nastavení vystřelil Moses a ponechal nám naděje na postup ze skupiny. O něj jsme se měli rvát s Juventusem, který předvádí famózní výkony. Opět jsem očekával tu Chelsea ze začátku ročníku a opět jsem se mýlil.

Dva následující dny byli těmi nejhoršími dny, jaké jsem s klubem za svůj život zažil. Stalo se plno událostí, ale pokaždé jsem si řekl, že už hůř být nemůže – na to však přišla zpráva ještě horší a na to další a další… Juventus si pohodlně došel k vítězství 3:0, Chelsea byla v roli pouhého sparing partnera a já šel sklesle spát. Možná bych se raději neprobudil. V novinách se dočítám, že trenér, který nás dovedl až k triumfu v Lize mistrů, byl vyhozen! Znovu mě napadla věta: „Horší už to být nemůže.“ Ovšem ještě téhož večera byl jmenován nový manažer – Rafael Benítez. Nevěděl jsem, co si myslet ani co od něj očekávat. Bral jsem ho jako našeho manažera. RDM byl však jedinečný a on měl největší potenciál být naší stálicí na trenérské lavici. Rozhodnutí Romana Abramoviče do klubu vneslo velký neklid. Rozzuření fanoušci, do týmu, který byl už tak ve špatném rozpoložení, ale svému manažerovi věřil, přišel nový kouč a velká ostuda klubu. Začínal jsem se s tím smiřovat, avšak jednoduché to nebylo. Zvláště když přišla další zpráva. „Fernando Torres lobuje u Romana Abramoviče“. Snažil jsem se to nebrat vážně a věřit, že je to bulvár.

Moje myšlenky už ale směřovaly na utkání se City, ve kterém si na lavičce Chelsea odbyl premiéru Rafa Benítez. Upřímně bál jsem se debaklu, protože nálada v kabině teď musí být na bodu mrazu. Výkon nebyl přesvědčivý ani z jedné strany a remíza 0:0 tak tomu odpovídala. Doufám, že bod s obhájcem titulu tým opět nakopne a já se budu moci těšit na další příjemné zážitky s „The Blues“.

Po všech těchto událostech je ale plno nezodpovězených otázek. Dostane každý manažer po špatných výsledcích strach? Bude Benítez na lavičce Chelsea správně fungovat? Byl to vůbec dobrý krok angažovat nového trenéra? To vše se určitě během následujících měsíců dozvíme.

Pokud se vám můj blog líbí, jsem moc rád.

Ondřej Krásný